Podle staré legendy dostala kdysi dávno jedna šlechtická dcera krásný dárek od samotné císařovny — malinkatou dřevěnou sošku Panny Marie. Vyřezávána byla z voňavého, růžového dřeva. Tak si ji princezna zamilovala, že když jednou o ni přišla, nebyl její pláč k utišení. Jaké to bylo ale překvapení, když nalezla kopičku malých dřívek na svém stole — byla to ona soška rozebraná na kousíčky. Dřívka ji přinesli ptáčci, které princezna tak ráda krmila, aby potěšili svou dobroditelku. Umným mistrům podařilo se sošku zase zrekonstruovat, jen jeden poslední dílek se nenašel. Když najednou vypíše anglický gentleman velkou finanční odměnu, pro toho, komu se podaří chybějící dřívko nalézti, ožívá tato legenda novým životem. Rázem jsou jako v horečce lidé, kteří touží proniknout do starého příběhu a být přitom bohatě odměněni. I Sylva se svým bratrem Jeníkem propadne horečnému blouznění a vydává se po stopách dřívka, které prozatím vedou do různých kostelů. Cesta je zavede až ke kostelu svatého Antonína k faráři Doušovi, kde se Sylvě podaří na nějaký čas usadit. Na faře se pojednou k touze nalézti kýžený poklad přidávají další touhy a pokušení, se kterými se v počátku nedalo úplně počítat.
F. X. Svoboda (1860–1945) se narodil v Mníšku pod Brdy a studoval na gymnáziu v Praze. Již ve svých gymnaziálních letech začal s literární tvorbou. Věnoval se lyrice, próze i dramatickým dílům. Některé ze svých děl vydával pod ženskými pseudonymy. Jeho manželkou byla Růžena Čápová.
