Věc Makropulos

Hlupáci, vy jste tak šťastni! Je to až protivné, jak jste šťastni! A všecko jen pro tu pitomou náhodu, že brzo umřete! Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko věříte, věříte v lásku, v sebe, ve ctnost, v pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v co! Ty věříš v rozkoš, Maxi, ty Kristinko, věříš v lásku a věrnost. Ty věříš v sílu. Ty věříš v samé hlouposti, Vítku. Každý, každý, každý v něco věří! Vám se to žije, vy… blázni!

EMILIA: Nemá, nemá, nemá se tak dlouho žít!
VÍTEK: Proč?
EMILIA: Člověk to nesnese. Do sta, do sta třiceti let to vydrží, ale pak… pak to pozná… pozná, že… A pak v něm umře duše.
VÍTEK: Co pozná?
EMILIA: Bože, na to nejsou slova. A pak už člověk nemůže na nic věřit. Na nic. A z toho je ta nuda. Víš, Bertíku, tys povídal, že zpívám, jako by mne při tom záblo. Vidíš, umění má smysl, pokud to člověk neumí. Teprve když to umí, když to dokonale umí, vidí, že je to zbytečné. Je to stejně marné, Kristinko, stejně marné jako chrápat. Zpívat je to samé jako mlčet. Všecko je stejné. V ničem není žádný rozdíl.

KOLENATÝ: Děkuju, Lojzičko. Jak dlouho by chtěla být živa?
KOMORNÁ: Hihi, ještě třicet let.
KOLENATÝ: Víc ne?
KOMORNÁ: Ne. Co bych s tím dělala?

GREGOR: Nebo být svrchovaný a vševědoucí, a přitom – Člověče, většina užitečných lidských povolání je možna jen z nevědomosti!

To napsal můj otec pro toho císaře Rudolfa… ale toho vy neznáte, že?
VÍTEK: Prosím jen z dějin.
EMILIA: Z dějin nevíte nic. To je hloupost.

Koukejme, mne by chtěl zabít! Vidíš tady na krku, tu jizvu? To mne taky chtěl jeden zabít; a já se ti nebudu svlékat donaha, abys viděl, co jich už mám, těch vašich památek! Copak jsem jenom pro vaše zabíjení?

EMILIA: Pojďte sem, Janku, ať vás vidím. Byl jste včera v divadle?
JANEK: Ano.
EMILIA: Líbila jsem se vám?
JANEK: Ano.
EMILIA: Umíte mluvit něco jiného než ano?
JANEK: Ano.
EMILIA: Váš syn je hloupý.
PRUS: Stydím se za to.

Tak tedy kolem roku 1820 vládl na baronském panství Prusů, totiž na dvorech Semonice, Loukov, Nová Ves, Königsdorf a tak dále slabomyslný baron Josef Ferdinand Prus –
EMILIA: Pepi že byl slabomyslný? Ó ne!